Obec

Ze vzpomínek JUDr. Jindřicha Chotěbora

malba chotebora

Drábské světničky Hrada-Podskalí byla malá osada vklíněná do malebného koutu pod Drábskými světničkami, Klamornou a Kavčinou. Patřila k Dnebohu, od něhož byla vzdálena necelý kilometr. V době mého dětství ji tvořilo 13 čísel seřazených z největší části po pravé straně silnice ze Dneboha na Olšinu. K Podskalí se ještě počítaly dvě samoty, a to Rejzkova chalupa pod Kavčinou, které se říkalo „Na Brdečku“ a Píčův statek na skalách, kde se říkalo „Na Hradech“.

PIC_0498(1)

Všichni, kdo se tu narodili, vzpomínáme na Podskalí s velkou láskou. Nebyla elektřina, svítilo se petrolejkami, držela se černá hodinka a v létě se večer sedávalo na návsi. My jsme jako děti říkali dospělým „tetičko“ a „strejčku“. Život v Podskalí se velmi lišil v létě a v zimě. Zatímco v létě zedníci a tesaři odcházeli za prací tam, kde se stavělo, přes zimu zůstávali doma, pletli z vrbového proutí košíky a z březového chvojí vázali košťata. Jezdívalo sem plno malířů. Nejznámější z nich byli Josef Lada a Jaroslav Panuška a s nimi také Haškův kamarád, básník a bohém Matěj Kuděj.

prenikova-chaloupkaMalíře kromě skal nejvíce přitahovala roubená chaloupka s doškovou střechou, v níž bydlela letitá stařenka, stará panna, které se říkalo teta Jírovcova. V létě sedávala venku pod vysokou hruškou šedivkou a u nohou jí ležel velký chundelatý pes, na kterého volala „Garson“. Dlouho jsem si lámal hlavu, kde teta na to cizí jméno přišla. Ostatní psi se jmenovali obyčejně, jako Voříšek, Alík, Punťa, Rek nebo Brok, ale Garson byl široko daleko jediný. Až mnohem později, když jsem byl na reálce, jsem poznal, že „garson“ je francouzské slovo a znamená chlapec. Tety jsem se nemohl zeptat, už dávno nebyla naživu. Vysvětlil jsem si to tak, že jí asi jednou malíři přinesli malé štěně a to už mělo své jméno. Po tetě Jírovcové si chaloupku koupil pan Stanislav Krejbich. Říkalo se, že jediný její obraz stal víc než celá chalupa. Po této chaloupce, a vlastně po celém Podskalí, se zachovala jediná památka do dneška. Je to v pískovcové skalce vysekaný sklípek naproti nynějšímu parkovišti pod Drábskými světničkami.

DSC03146V kulise pískovcových skal, která se vypínala nad Podskalím, mají některé skály, výraznější svým tvarem, svá jména. Hned vedle Drábských světniček stojí Sloup, uprostřed masivu Zub, dále pak Pernikářka, Homolka, Klamorna. Mezi Homolkou a Klamornou je proluka, kterou vedla vozová cesta z Podskalí do Píčova statku. Nejznámější součástí tohoto statku se stala věhlasná „perníková chaloupka“, která stávala vpravo od vozové cesty vedoucí ke klenuté bráně. Byla to původně sušárna ovoce, kde se vyráběly křížaly a sušené švestky. Když o ně přestal být zájem a sušárna zahálela, koupil si ji pro sebe pan Thon, továrník z nedalekých Dařenic. Jeho závod vyráběl malovanou keramiku.

Tak se stalo, že jeho malířky vyzdobily zvenčí sušárnu a daly jí podobu pohádkové  perníkové chaloupky. Thonovi sem jezdili v létě jako na chatu. Chaloupka stála ve svahu a z jedné strany se snadno dosáhlo na její doškovou střechu. Rodiče sem přiváděli své malé děti a tajně pro ně připevňovali na došky perníčky a cukroví. Děti je pak radostně objevovaly a věřily, že je to skutečně ta perníková chaloupka z pohádky. Mnoha lidem a hlavně dětem bylo pak lito, že před lety vyhořela.

V dutinách skal hnízdila od jara do zimy velká hejna kavek. Na jaře vyvedly mladé, které po opuštění hnízda neuměly ještě dobře létat a poletovaly v lese z borovice na borovici. V té době se daly chytit a ochočit. V Podskalí vždycky bývalo několik ochočených kavek. Na zavolání nebo zapískání přilétla ochočená „káča“ a usedla na vztyčenou ruku nebo rameno svého pána. Měly jednu nectnost, že podobně jako straky kradly lesklé drobnosti jako korále, sklíčka, drobné mince a měly pro ně své skrýše. Na zimu kavky opouštěly skály a odlétly do teplých krajin. Ty ochočené zůstávaly i přes zimu u svého pána.

dneboh sesuvIdyla Podskalí zanikla za jediný den, 27. června 1926. Byla to neděle a začínaly se školní prázdniny. Mně bylo tenkrát 11 let. Po osmé hodině jsme všichni seděli u snídaně. Náhle si někdo všiml, že z protější chalupy u Havlasů vynášejí nábytek na dvůr. Mysleli jsme si, že je zlákal krásný slunečný den a že budou bílit světnici. Brzy jsme ale poznali, jak jsme se mýlili. Viděli jsme, že nábytek vynášejí kvapem i další sousedé, protože se jim z ničeho nic vzdouvají podlahy a praskají zdi. Nikdo nevěděl, co se děje, všichni byli proti tomu bezmocní. Byla to taková tichá hrůza. Vypadalo to jako nějaké zemětřesení a přitom žádné otřesy nebyly. V místnosti nejdříve odprýskalo vápno, pak omítka a udělala se malá trhlina. Ta se před očima rychle zvětšovala, až se rozestoupila zeď, vyvalil se štít a nakonec se propadla střecha. Za takové dvě hodiny byl celý zděný domek na zemi. Tak se postupně během půl dne zřítilo osm stavení. Skály Hrada, Drábské světničky, obě roubené chalupy, Stejskalova a Krejbichova odolávaly, ale byly ze všech stran pokřivené a zkroucené. Naše stavení – poslední – zůstalo sice stát, ale mělo velké trhliny a jeho statika byla silně narušena. Podlaha sklepa se zvedla až do světnice. Museli jsme domek rozbourat, sklepy a základy jsme ponechali v zemi.

Teprve druhý den jsme se dozvěděli, co se vlastně stalo. Geologové vysvětlovali, že jaro toho roku bylo mimořádně deštivé. Voda prosákla silnou vrstvou písku až na jílové podloží, které ji dál nepropustilo. Mokrý povrch jílové vrstvy se pak stal obrovskou skluzavkou. Část lesa na svahu pod skalami se v šířce 300 metrů utrhla a svezla o 30 metrů níže. Vzala s sebou Podskalí a dole na rovině narazila na pevnou zem. Tady se půda vzdula do výše a vytvořila vyvýšeniny a prolákliny. Bylo veliké štěstí, že k sesuvu došlo za dne a v neděli. Všichni byli doma, stihli vynést nábytek a další zařízení a vyvést z chlévů dobytek. Nikomu se nic nestalo. Záchranné práce řídili hasiči z Dneboha a z okolních obcí. Náhradní ubytování nikdo organizovat nemusel. Sousedé v Dnebohu si prostě postižené rodiny mezi sebou rozebrali. Již tu první noc měli všichni střechu nad hlavou. A tak to trvalo rok i dva, než si postavili nové domky.

sbirka sesuv listinaRychlá státní podpora umožnila, že se mohla okamžitě zahájit výstavba nových domků. Nemohla však pokrýt veškeré stavební náklady. Na každém stavení vázla vysoká hypotéka, kterou majitelé spláceli ještě dlouhou řadu let. Jejich situace se ještě zhoršila, když v dalších letech vypukla hospodářská krize, která postihla cely svět. Dá se říci, že katastrofa zaviněná sesuvem půdy poznamenala obyvatele Podskalí hmotně i psychicky. Jejich nové domky splynuly s Dnebohem a oni s ubíhajícími lety pomalu ztráceli pocit, že kdysi patřili k sobě a ke svému Podskalí.